Nedávno jsem během hloubkového úklidu šuplíků narazila na
svoje staré deníčky. Zápisky z doby, kdy mi bylo patnáct nebo šestnáct
let. Zvědavě jsem se do nich začetla (zatímco úklid šel pochopitelně stranou).
Čekala jsem, že se budu moci s nadhledem své dospělosti a životních
zkušeností zasmát své někdejší naivitě. Doufala jsem, že zjistím, že dnes už
jsem úplně jiná. Jiná než ta patnáctiletá holka, která nerozuměla věcem kolem
sebe ani sama sobě.
Jedna z prvních vět, kterou jsem si přečetla, byla: „Přijde
mi, že žiju v úplně jiném světě než všichni ostatní.“…
A v tu chvíli mi došlo, že jsem se zase tak moc za ty
roky nezměnila. Jsem sice o něco zkušenější, o něco opotřebovanější, omlácená,
posílená a zocelená, ale stále mám pocit, že žiju v realitě uvnitř
reality. Že můj svět je jiný než svět, v němž žijí ti druzí.
Dvacet let jsem si nevedla deníček. A teď se zase vracím ke
kořenům. Budu psát o tom, jak prožívám svůj svět. O tom, jaký ten svět je. Svět
podle Gaurí.
Žádné komentáře:
Okomentovat